Bude mít moldavsko černošského prezidenta? aneb Obama po moldavsku: Radka Bzonková, 29. 9. 2012
Moldavsko představuje pro Evropu i Rusko především periferii. Hlavní město Kišiněv nepřekvapí ani svou architekturou, ani úrovní života, je velmi provinční. Spolu s vysokou nezaměstnaností a mimořádně vysokou pracovní migrací zde vládne atmosféra bezmocnosti a přesvědčení, že člověk sám nic nezmůže. Avšak když procházíte hlavním kišiněvským parkem, ve kterém je na lavičkách k dispozici bezplatný internet, nemůžete si všimnout černocha, který plynulou moldavštinou promlouvá do mikrofonu. Je to John Onoje, kdysi politický uprchlík, dnes moldavský občan. Před několika lety doslova šokoval celou moldavskou společnost, když jí nabídl řešení dlouhodobé politické krize, v níž parlament nebyl schopen zvolit prezidenta: „Vaším prezidentem budu já!“ vzkázal prostřednictvím médií.
Pro Moldavany je takové mediální vystoupení nestravitelné sousto. „Je to blázen,“ myslí si každý druhý náhodně vybraný obyvatel Kišiněva. „Schizofrenik,“ odpovídá jiný. „Dělá si z nás srandu, ne?“ podivuje se třetí. John má ovšem ve své kandidatuře jasno: „Chci změnit zaběhané moldavské stereotypy, chci trochu pohnout s tou děsnou moldavskou ustrnulostí. Moje kandidatura je test na veřejné mínění a na úroveň rasismu ve společnosti,“ vysvětluje mi přímo na lavičce a kolem profrčí mladíci na inlinech.
Když se zeptáte Moldavana na nějaký moldavský problém, vždy odpoví něco, týkající se Ruska nebo Rumunska. Je to dané geopolitickou polohou této země, která podobně jako ostatní východoevropské státy spadá chvíli pod tu či onu silnější mocnost. John, původem ze Siery Leone, se cítí být ryzím Moldavanem, a proto svou kampaň začal protestní akcí před branami ruského velvyslanectví v Kišiněvě. „Odveďte ruská vojska z moldavského teritoria!“ křičel v čele demonstrantů při jedné z návštěv ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova. Vymezil se tím jasně v otázce současného moldavského lavírování mezi Evropou a Ruskem.
John tím znovu upozorňuje na dlouhotrvající zamrzlý konflikt na teritoriu Moldavska, v němž vznikla mezinárodně neuznaná separatistická Podněsterská republika, plně závislá na Rusku. S nevyřešenou územní integritou zůstavají dveře do EU pro Moldavsko zavřené, i když je srovnatelné s Rumunskem, které do EU přijato bylo. John by rád viděl Moldavsko integrované do Evropy, vidina většího exportu a propojenosti s Ruskem ho spíše děsí. Upozorňuje na mafiánské praktiky, které se v zemi děly, když jí po dlouhou dobu i po rozpadu Sovětského svazu vedla komunistická strana a je přesvědčen, že Rusko takového neprůhledné politicko-mocenské struktury ve východní Evropě podporuje a ekonomicky využívá.
„John je přesně ten typ lidí, které rádi podporujeme,“ vysvětluje Oleg Brega, novinář a vedoucí organizace Hyde park. „Jako uprchlík z Afriky bojoval deset let o to, aby v Moldavsku získal moldavské občanství. Ve chvíli, kdy občanství dostal, pomyslel na to, co by „normálního“ Moldavana nikdy nenapadlo – kandidovat na prezidenta,“ vysvětluje Oleg a balí u toho v parku knížky do krabice. Zrovna totiž skončila akce sběru knih pro vězeňské knihovny: „Lidi už čtou mnohem míň než dřív, spousta jich má doma plné regály knih. Můžou je naším prostřednictvím věnovat vězení, kde je po nich velký hlad,“ dodává.
Reakce na Johnovu kandidaturu se velmi různí. Letos vznikla stránka s jeho jménem a příběhem na Wikipedii, o čemž může většina moldavských politiků leda tak snít. Na druhou stranu je jasné, že bez širokého politického zázemí a solidního kapitálu nemá šanci na úspěch. John si však neklade za cíl stát se prezidentem, spíš se snaží nadhazovat moldavské společnosti témata, která do této chvíle prostě neexistovala: rasismus, tolerance k jinému názoru, kulturní různorodost, či jasná politická orientace v zemi, která neustále hledá své místo na politické mapě Evropy. Jedni z mála Moldavanů, kteří jeho kandidaturu vzali vážně, jsou Johnovi političtí rivalové. Viktor Selin, předseda moldavských Sociálních demokratů, podal návrh, aby mu bylo odňato moldavské občanství. Bývalý dlouholetý prezident a předseda moldavské komunistické strany Vladimir Voronin veřejně prohlásil, že opozice do prezidentských voleb nasadila: „černocha, který sotva slezl ze stromu“. Amnesty International tento výrok označila za nepopiratelný rasový útok, což potvrzuje i několik skupinových napadení, kterým musel v poslední době John čelit.
John na všechny tyto aktivity odpovídá po svém. Každý víkend pořádá na hlavní kišiněvské ulici antikomunistická shromáždění: „Já strašně nechci, aby nám tu zase vládli komunisti,“ vysvětluje, „jejich politiku nemám rád. Během jejich vlády jsem tady v Moldavsku nebyl ani člověkem, nebyl jsem schopen vyřídit ani jeden dokument, který jsem potřeboval k udělení moldavského občanství. To, co předváděli během svého vládnutí, se podobalo filmu o mafiánech. Na téhle ulici budu stát každý víkend tak dlouho, dokud si nebudu jistý, že se do nejvyšších politických pater nevrátí.“ Po této větě se loučí a odchází domů, na ubytovnu, kde mu nepatří nic než jeden notebook s připojením na internet.
Radka Bzonková, Kišiněv, Moldavsko
29. září 2012