Interview_ Rubilina - Vogue
Ředitelka Českého centra Kyjev byla na konci února evakuována z Ukrajiny, nyní promluvila o tom, jak se jí nejprve zhroutil svět, než byla schopná pro sebe, svou rodinu a své spolupracovníky vymyslet plán. Důležité je podle ní pomáhat udržitelně, zvážit své možnosti, nebát se ptát a neztrácet víru.
Jaká pomoc je aktuálně nejvíce potřeba?
Jako nejzranitelnější skupinu vnímám od začátku konfliktu ty Ukrajinky a Ukrajince, kteří nemají příbuzné či známé v zahraničí. Jedna pětašedesátiletá paní, profesorka makroekonomie, mi hned po příjezdu řekla: „V noci jsme s dcerou seděly v krytu a přes den se ploužily jako mátohy po městě, stály v řadách na léky, na jídlo... Nebyl v tom žádný smysl. Dny se slévaly, čas se rozdělil jen na úseky mezi sirénami ohlašujícími útěk do krytu a konec poplachu. Na druhou stranu jsme vůbec nevěděly, kam bychom se z města měly vydat. To, že nás oslovil někdo ze zahraničí – jak se máme, kde jsme a co budeme dělat – nás vytrhlo z mátožného stavu. Rozhodly jsme se jednat, sbalily se, do přepravek nastrkaly naše čtyři kočky a odešly ráno na kyjevské hlavní nádraží. Sedly do prvního vlaku směrem na západ. Na konci naší cesty nám blikala naděje – konkrétní člověk, o kterém víme, že nás čeká.“
https://www.vogue.cz/clanek/vogue-leaders/michaela-dombrovska/radka-rubilina-o-uteku-z-ukrajiny-udrzitelne-pomoci-a-nadeji