Jen zátylky jen zátylky jen zátylky (ukázky z překladu básní Eduarda Limonova) překlad Radka Bzonková // Souvislosti 2/2005
Eduard Limonov
Jen zátylky jen zátylky jen zátylky
Vzkaz
Kosťjumove – chlape můj milá – zítra
se stav zajedem spolu k Valje
onemocněla chuděrka
nebude to nic menšího než chřipka
Ale o jedno tě prosím kamaráde
neber s sebou Buchankina
mně ten typ leze na nervy
hrozný – co ty na něm vidíš
Výstřední… U Valji se to nehodí
Kdybysme šli někam za holkama
ale naše milá střelená Valentýna
ta ho vyrazí s celou parádou
Tak co Kosťjumove milý Frole Petroviči
ještě jednou připomínám – přesně v sedum
a bez Buchankina buď té lásky
věnuju ti za to svoji kravatu
Popřemýšlej. Čekám. Přítel Pavel
Pé. Es. Přichystal jsem ti překvapení
(1967–1968)
* * *
Jak se máš kamaráde?
Co zdraví kamaráde můj?
Náhodou tě takhle potkám
Jestlipak jsi zdravý kamaráde. Co žes tak bledý?
Ale zdravý jsem a zbytečně mě
v nemoci podezříváš.
Jestlipak jsi zdravý ty, v své bandě
z hazuky, tabáku a vlasů?
Jsi zdráv v partě hromady tvých let
Nehryžou tě vzpomínky
na višeň na které jsi – jen se přiznej
viset chtěl
jenže nedovedls smět
nehryžou tě
vždyť moc nechybělo ne?
Jsem zdráv kamaráde
Jsem zdráv
Co je mi do té višně
Kašlu na tu višeň…
(1967–1968)
Elegie č. 69
Cpal jsem se polívkou… slunko se houpalo
Cpal jsem se létem… létem zpoceným
Dojed jsem oběd… dojed jsem oběd
A naráz podzim začal… naráz podzimně
Zahvízdaly deště… Zhoustla tma
Ptáci začali odlétat…
Zvířata začala usínat…
Od noh chladem třást…
Sedím ve třech košilích a jednom kabátě
Zbytečně vzpomínám jak jsem poobědval
Jak jsem se nacpal polívkou ještě v horkém létě
Plamennědrahém létě… pestrém létě…
(1967–1968)
Prodejna
Ustřihněte mi tři metry stuhy
Tři metry rezavě červené
Téhle
Téhle
Ššt-ššt. Tři metry…
Hned to bude… Hned to bude…
Já si vezmu hračku
Tamtu – páva s širokým ocasem
Toho nejbarevnějšího
Tohodle?
Ne toho ne – toho víc nalevo…
Jo jo… Ten se mi líbí…
Já chci tři litry petroleje
Tady do toho kanystru co vám podávám
Petrolej není!? Cože?!
No tak mi dejte benzín
Benzín není!? Vy jste se zbláznili?!
Šepot: Sama se zbláznila
koukni na ni – úplně vychrtlá
ruce jak hůlky celá žlutá
Ale obličej má krásný
Krásný jenže vyzáblý
Ale oči má fakt nádherný!
To jo. Oči teda opravdu!...
(1967–1968)
Schůzka
Věra přichází s žalostným obličejem s žalostným obličejem
přichází do místnosti z vnějšího světa z vnějšího světa
v místnosti sedí nahý člověk nahý člověk
je to muž je to muž je to muž
na divanu dávného roku výroby sedí kde zrcadlo
zrcadlo úzké je do šedé opěrky navařené
Věra přišla ze zimy ze zimy ze zimy
a on sedí žlutý a šíří pachy těla
oděný minulým dříve
dlouho a dlouho a dlouho pachem se nenasytíš
tělo potažené potažené sádlem lehkým tukem tělesným
sedni si Věro říká sedni si jsi zmrzlá
a on s řídkými vlasy na hlavě barvy hnědé
a Věra je tak krásná tak krásná
sedla si sedla si složila kolena na krajíček
a on se natáhnul ať ji obejme zepředu zepředu
nezdařile se noha jeho tenkou kůží svraštila
nezdařile se pohlavní orgán jeho posunul
a Věra tak krásná tak mrazivá
brr jak od tebe chladem táhne a mládím
vysvlékni se honem jsi tak krásná
dnes toho máš na sobě jistě hodně usmívá se
zrcadlo zrcadlo odráží je zezadu oválné
jen zátylky jen zátylky jen zátylky
(1967–1968)
* * *
J. Š.
A říčky a vršky ano – ano
to všechno ano
to všechno ano
i říčky i vršky ano – ano
pomalu mizí dozadu
V kočáře plném hedvábných pentlí
Nakloň svou hlavinku!
Nevidím přes ni ten krásný háj!
už září je už listí
a usínající ty
a za kočárem vítr šálem třepetá
už kočár tak teplý je
žárem ho milá rozžehla
A do mezí přicházejícího podzimu
vlétáme minulost jsme odhodili
chladnou černé duby
a ty jsi vystoupila
a jejich listí osahala
zakopla řekla „Ach, to jsem se
naseděla! až mi noha otekla!“
V těch těsných a strašných botičkách
na milované překrásné noze
v těch kloboucích pentlích a gumičkách
miluji tě Bože můj – kde…
A říčky a vršky ano – ano
to všechno ano
to všechno ano
i říčky i vršky ano – ano…
(1971)
Z výboru Eduard Limonov: Stichotvorenija (Jekatěrinburg, 2004) vybrala a přeložila Radka Bzonková