Překlad básní z románu Saši Sokolova: Mezi psem a vlkem /Prostor, 2013/, ukázka, Radka Bzonková
Lístek XVIII
Proměna Nikolaje Ugodnikova
(vyprávění sběrače šrotu)
Kdejaký ožungr nezapomene tvrdit,
že nad mladou václavku lepší houba není.
Kdekdo však bude vám do duše mluvit,
že vodka je jed a celé tělo plení.
Tento názor je, odpusťte, pitomost.
Například my, sběrači šrotu, bez ní si neškrtnem.
Stane se, připouštím, že nalábujem se víc než dost,
ovšem to nás pak čeká proměna všech proměn!
Šárali jsme jednou tak po dvorech, zahradách,
dejte nám milodar, lidé dobří,
odvezem veteš, harampádí, starý křáp,
šrot, odvezem láhve i kosti.
Padl soumrak, začalo hustě chumelit.
Nevyj, ty čubo olezlá! Co zas máš?
Půjdeme radši ke krejčímu se usádlit,
šel s námi tehdy i sluha boží, Nikolaj, přizdisráč.
Starej Služebík boží, říkám, šel tehdy s námi,
člověk zkroucený, kulhavý, zpřelámaný.
Všichni jsme ludráci, on ludra největší,
všichni jsme mrzáci, on nejmrzákovatější.
Nemá Kolja-Nikolaj, nemá ani kolo,
jen berličky. A šlehá, šlehá sníh.
Psí počasí. Bijí zvony kol okolo
a kavky odlétají někam na spaní.
Letí za Ityl, bosorky roztřepané,
do města žebráckého pro šufly a pro zloděje.
A my se tu sněhem, šrot na sáňkách, prodíráme,
ošuntělých krámů tři archandělé.
Mám rád tu chvíli mezi psem a vlkem,
něhou a steskem voní její dech.
Dej mi potáhnout a zaber hopem,
táhnem dál kosti ke krejčímu na nocleh.
Už sedí u svíce, mnoho má přešito
oblečků z útulku pro slepouny.
Hola, hola, otevři, ty individualido!
Přijmi nás, chachravce, na noc do své dílny.
Pod oknem sesedli jsme se jak rodina,
noc zšedla jak zaprané a vytahané gumy.
Už nevím, odkud kdo vytáhl láhve vína,
vím jen, že nalili jsme se jak blumy.
A ráno hledíme – letí Kolja-Nikolaj:
berle jak křídla roztáhl nad hlavou.
Sokol se z chudáka nejspíš stal.
Prostě se přepil. Zmizel a nic po něm nezbylo.