Radka Bzonková: Krymský papniňák, Respekt 2008
Radka Bzonková: Krymský papiňák
V přístavním krymském městu Sevastopol rozráží mohutný křižník Moskva hladinu zátoky. Vrací se od břehů Abcházie, kde hlídkoval při ruském obsazení tohoto polostátního útvaru. Na břehu už na křižník čekají davy lidí, mávají ruskými vlajkami a objímají se. Tyto a podobné fotografie v srpnu zaplavily ruský tisk. Ruská média ráda posilují historickou vazbu dnes ukrajinského Krymu s Ruskem.
Na ukrajinských serverech se naopak objevovaly snímky prořídlého davu, který houstne jen u zábradlí a schodů, svažujících se k moři. Mezi ruskými vlajkami vykukuje i ukrajinská na střeše místní radnice. Nejnáruživější vítající skupinu tvoří přestárlé paničky v květovaných plavkách na pláži, které mávají ruskými vlajkami a jedna z nich si s sebou dokonce přinesla ikonu. Navenek to sice vypadá pitoreskně, znalci poměrů však zvláště po válce v Gruzii vědí, že tento spor o mediální obraz Krymu nevěstí nic dobrého.
Co s tatary
Přitom obě tyto podoby Krymu jsou svým způsobem pravdivé. Rusové a Ukrajinci žijící na tomto poloostrově u Černého moře mají své odlišné pravdy, které by na sebe mohly brzy narazit podobně krvavě jako pravdy Rusů, Osetinců a Gruzínců na Kavkaze. Rusové dnes tvoří 60 procent obyvatel poloostrova - přišli sem koncem 18. století, když si carevna Kateřina II. vydobyla poloostrov na rozpadající se osmanské říši. Od té doby si ruské aristokratické rodiny stavěly na skalnatém břehu Černého moře honosná sídla, zámky a vily. Ukrajinci tou dobou žili spíše jen na venkově, ve vnitrozemské části poloostrova, i dnes tvoří jen čtvrtinu obyvatel poloostrova. Nejbohatší etnikum na Krymu tvořili až do roku 1944 krymští Tataři a Karaimové, kteří vlastnili kupecké domy na kolonádách a kontrolovali obchod.
Stalin však v obavě z toho, že se neslovanská část obyvatelstva přidá k Němcům, nechal dvě stě tisíc krymských Tatarů během několika dnů odvézt v dobytčích vagonech do uzbecké pouště. Kdo přežil, vrátil se zpět na Krym až po rozpadu SSSR. Tam už ale bylo všechno jinak. Stáhli se proto z pobřeží do vnitrozemí, kde nelegálně zabírají státní půdu a na ní si staví malé domky. Na Krymu se z nich stalo problémové a vytěsňované etnikum. Krymští Tataři se dnes domáhají navrácení vyvlastněného majetku, avšak bezvýsledně. Hlasitější je na poloostrově ruské etnikum, které volá po dosažení 18 let začínají chodit nabídky kreditních karet. Život s nimi se zdá velmi snadný po obnovení jednoty s Ruskem.
"Tohle město je úplně ruské. Tihle lidé nemají s Ukrajinou vůbec nic společného. Historická pravda Sevastopolu musí být obnovena a Sevastopol se musí stát součástí Ruska!" křičel z tribuny při nedávných oslavách 225 let od založení černomořské flotily krymský proruský nacionalista Michail Bricin. Podpořit ho přijel i moskevský starosta Jurij Lužkov, který si za vyzývání ke sjednocení Sevastopolu s Ruskem vysloužil nejen ovace místního publika, ale od ukrajinského ministerstva vnitra také vyhoštění ze země a zákaz dalšího vstupu na ukrajinské území. Místní Rusové se zkrátka nemohou smířit se skutečností, že se Krym stal v roce 1954 ukrajinským územím, o čemž rozhodl tehdejší vůdce Sovětského svazu, Ukrajinec Nikita Chruščov.
Jediná stabilní síla
Ruští nacionalisté na Krymu, podporovaní z Ruska, se upínají hlavně k ruské černomořské flotile, která - stejně jako o poznání slabší ukrajinská - sídlí v Sevastopolu. V červnu například dav Rusů strhl pamětní desku ukrajinské flotily, polil ji barvou a hodil do moře. Dědicem sovětské flotily je podle nich jen ta ruská a nic na tom nemění fakt, že už od roku 1992 sídlí na území nezávislého ukrajinského státu a ukrajinská vláda jí pronajímá asi 70 procent původního vybavení loděnic. Ukrajina se s Ruskem sice v roce 1997 domluvila na podmínkách pronájmu své techniky a půdy, smlouva je ovšem z ekonomického hlediska pro Ukrajinu nevýhodná. Důvodem jsou osobní vztahy mezi bývalými prezidenty Jelcinem a Kučmou, také však mělo jít o jistou kompenzaci Ukrajiny za kdysi výhodné ceny ruské ropy a plynu.
Proto Ukrajina počítá po skončení platnosti v roce 2017 se změnou. Vynutit ji ovšem nebude jednoduché. Ruská flotila představuje reálnou ozbrojenou sílu v regionu, disponuje 22 vrtulníky, 31 vojenskými loďmi a šestnáctitisícovou námořní armádou. Kyjevskou vládu přitom chování ruského velení značně zneklidňuje. Příkladem napětí mezi Kyjevem a Moskvou byl rozkaz ruského prezidenta Medveděva, aby se v srpnu ruská flotila v čele s chloubou ruského námořnictva - křižníkem Moskva - vydala ke břehům Abcházie. Ukrajinský prezident Juščenko následně vydal dekret, v němž zpřísňuje pravidla pro pohyb ruské flotily v ukrajinských vodách. Ruský prezident však platnost tohoto dekretu zpochybnil, a tak Juščenko rozhodl vypovědět ruské flotile smlouvu o prodloužení pronájmu po vypršení její platnosti v roce 2017. Právě proto prorusky naladěné obyvatelstvo Sevastopolu vítalo křižník Moskva vplouvající do Sevastopolské zátoky jako symbol ruské síly vracející se na ukrajinský Krym.
Ruské zájmy se ovšem projevují i jinak: vzhledem k živelné privatizaci nejlepší půdy a nemovitostí dnes hotely a pozemky podél moře vlastní ruští oligarchové a vydělávají na nich miliony dolarů. Vzhledem ke všem těmto důvodům se nyní o Krymu mluví jako o dalším cíli ruské zahraniční politiky. V případě ozbrojeného střetu je zde připravená ruská flotila a pro jednotu s Ruskem by se pravděpodobně vyslovila i nadpoloviční většina obyvatelstva. Jedinou reálnou proukrajinskou silou tak na poloostrově zůstávají paradoxně krymští Tataři. Nezapomněli totiž na těžkou zkušenost s deportací a nikdy se nechtějí vrátit pod ruskou nadvládu.
Článek vyšel 27.10.2008 v časopise Respekt.