Radka Bzonková překládá vzpomínky významného ruského disidenta Vladimira Bukovského
Vladimir Bukovskij byl jedním z prvních disidentů 60.-70. let v SSSR, umístěných místo odsouzení a výkonu trestu do psychiatrické léčebny. Tato praxe zneužívání psychiatrie a především diagnózy "pomalé schizofrenie" se rozšířila v Sovětském svazu v polovině šedesátých let a v sedmdesátých letech dosáhla vrcholu. Političtí vězni se měnili v bezprávné pacienty, kteří žili na celách s těžce psychicky postiženými lidmi. Dostávali injekce sulfazinu a aminazinu, jež jim způsobovaly čtyřicetistupňové horečky a nesnesitelné bolesti po dobu tří až čtyř dnů. Kniha nepojednává jen o těchto mučících metodách, ale především o způsobech, jak se této zvůli bránit. Bukovskij byl jeden z prvních disidentů, který využil ve vězení a pracovních lágrech možnosti psaní stížností. Tato na první pohled formální a nic nemohoucí taktika vedla k masovému psaní stížností všech politických vězňů v celém vězení a naprostému kolapsu byrokratických postupů jak ve věznici, tak ve všech vězeňských a soudních insitutích. Političtí vězni si tímto způsobem, spojeným s hladovkou, vydobili zlepšení režimu a lepší zacházení. Vzpomníky Bukovského jsou knihou o energii a přesvědčení jednoho člověka, který se vrhnul do boje proti sovětskému systému.
Kniha vyjde v nakladatelství Volvox Globator koncem roku 2012.