Radka Rubilina: Andrej Zubov: Dějiny Ruska 20.století - 1 díl /recenze, Hospodářské noviny, 4.3. 2015/
Vyšel český překlad prvního dílu přelomové práce kolektivu historiků pod vedením Andreje Zubova, která nově interpretuje dějiny dvacátého století v Rusku.
Renomovaný historik a profesor Státního institutu mezinárodních vztahů v Moskvě Andrej Zubov čelil po vydání knihy konfliktu s vedením univerzity: „Bylo to nechutné,“ popisoval útočnou kampaň proti své osobě na konferenci v Praze minulý rok, „štvali proti mně dlouholeté kolegy, využívali k tomu akademickou radu, zapojili do mého vyhazovu představitele odborů. Byl jsem prokádrován, poučen, upozorněn a nakonec vyhozen. Dvacáté století neskončilo, Sovětský svaz je přítomen v naší společnosti dodnes.“ V tomto Zubovově výroku je obsažen leitmotiv celé knihy.
Právě přítomnost sovětské mentality v dnešní ruské společnosti slouží k netradičnímu časovému pojetí dvacátého století. Oproti obecně přijímanému konceptu „krátkého“ dvacátého století trvajícího od počátku první světové války v roce 1914 do rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, jak jej definoval známý britský historik Eric Hobsbawm, přichází Zubov s tezí, že dvacáté století je naopak mimořádně dlouhé. Začalo podle něj korunovací cara Mikuláše II. v roce 1894, kdy se objevily první pokusy o modernizační reformy samoděržaví a neskončilo dodnes.
Faktograficky bohaté dílo také nezapře přesvědčení svého editora, že dvacáté století pod nadvládnou bolševismu znamenalo pro Rusko katastrofu. Zatímco bolševismus způsobil zemi obrovské škody, obrodnou funkci má podle Zubova, člena Synodálně-biblické bohoslovecké komise, pravoslaví. Tím se jeho výklad událostí blíží světonázoru Alexandra Solženicyna, který také klade důraz na mravní zásady pravoslaví při tvorbě dějin. Zatímco Solženicyn však ve svých pracích tíhne k silně nacionalizovanému velkoruskému mesianismu, Zubovova kniha se nacionalismu či skrytému antisemitismu vyhýbá. Jedná se tak o plně seriózní historickou vědeckou práci se specifickým přesvědčením o obrodné roli pravoslavné církve pro ruský stát.
Vznikl tak významný protipól k oficiálnímu výkladu ruské historie zkoncipované Alexandrem Filippovem v roce 2007. Tato příručka novodobé ruské historie pro učitele základních a středních škol stanoví, jak by měla být ruská historie vyučována. Hlavní důraz klade Filippov na rehabilitaci stalinismu, kdy se země zkonsolidovala, rozvíjel se její industriální potenciál a Sovětský svaz zvítězil nad fašismem. Filippovův koncept ruských dějin je vystavěn na myšlence silného státu, který tvoří hybatele dějin. Jeho koncept je silně nacionalistický, snaží se vychovávat žáky v duchu patriotismu. Zubov však vyzdvihuje význam jednotlivce a jeho mravního přesvědčení pro chod dějin, historii zlidšťuje, zajímá ho lidské váhání a složité rozhodování. V podstatě tak navrací historii dvacátého století samotným lidem, jejich konkrétním životním situacím, rodinné historii: „Největší hodnotu má pro nás člověk, živá individualita, nikoliv rodná hrouda nebo stát,“ píše v úvodu ke knize. A právě toto přesvědčení vyvolává veliký ohlas u ruských čtenářů – v Rusku se právě se doprodává třetí dotisk tohoto objemného dvojdílného svazku, poprvé vydaného v roce 2009. Zatímco v Evropě nebo Americe má orální historie a rodinné ságy svůj největší boom za sebou, v Rusku se stále jedná o o neobvyklý pohled na vlastní dějiny.
V českém překladu vychází prozatím první díl Zubovova historického díla, zachycující události od roku 1894 do roku 1939 – nástup posledního cara Mikuláše II na trůn, snahy o reformu samoděržaví, události první světové války a dvou ruských revolucí počátku století. První díl končí kapitolou o dotvoření systému totalitního stalinismu, včetně zachycení proměny společnosti, osudů několika vln ruské emigrace, či zahraničně-politické koncepce tehdejšího Sovětského svazu. Druhý díl by měl vyjít v tomto roce a přinese neotřelý pohled na druhou světovou válku či rozpad Sovětského svazu.
Radka Rubilina
tot je autorská nezkrácená verze recenze, která vyšla v Hospodářských novinách 4. 3. 2015