Radka Rubilina /Bzonková/: Dobrá rodina, anebo „intěligentnaja semja“? - Arménie, Jerevan, 18. 11. 2013
Srdce Kavkazu, hukot, pohyb, rychlá řeč. Centrum města mě vítá vlastním životem.
Vezu se ve vysokém džípu a marně se snažím pochopit, jestli způsob jízdy odpovídá spíše východoevropskému nebo africkému standardu. Volba to není věru lehká.
"A jsme tady, Radka džan." Vystupujeme. Čeká na nás pět chlapů, každý z nich má dva až tři mobilní telefony. Naše konverzace probíhá za neustálého vyzvánění některého z přístrojů.
Všem podávám ruku, čímž si vysloužím stažené obočí a velkou nedůvěru. Ženy si tady ruce nepodávájí, a už vůbec ne mužům. Nevěnuji tomu pozornost, protože mě galantně pouštějí před sebou do černé tlamy vchodových dveří. Nejdřív mě udeřila do očí tma, poté ostrý zápach. To už ovšem stojím ve výtahu a jedeme nahoru, nahoru, pak to škubne a hotovo, jsme na místě. Po rozbitých schodech přicházíme ke dveřím z pevného masivu.
Kvalita bytu se, jak jsem po několika návštěvách pochopila, měří velikostí a ploskostí televizní obrazovky. "Posmotrítě, gaspažá, vot kakoj tělevízor!" Nadšeně kývám hlavou, nebudu jim vyprávět, že už pět let žiju bez televize a nijak mi nechybí. Rozhlížím se. Tak rozsáhlou obývakovou stěnu jsme viděla naposledy u mé sedmdesátileté tety... Tato krásná vycpávaná křesla jsem viděla naposledy u naší staré německé sousedky (dej jí Pánbůh věčné nebe). Ty příjemné tmavě fialové barvy a stříbrné stěny jsem asi neviděla ještě nikde, to bude místní specialita. Baldachýn v miniaturním panelákovém pokojíčku mě už nemohl překvapit.
A tak to šlo den za dnem. "Jsme tady, Radka džan." Podávání rukou. Telefony, handrkování po drátě.
Stella vyhověla mé prosbě a snížila razantně cenu bytu. "Ale chtěla by vás nejdříve pozvat domů na čaj," podmínila makléřka případný pronájem bytu. Dveře otevřela dáma s podlouhlým obličejem. "Stella," podala mi ruku a ustoupila místo v brance, obrostlé vínem.
Nejdříve mě požádala, abych jí popovídala o sobě. Tvářila se nedůvěřivě do chvíle, než jsem začala vyprávět o svém vztahu ke knihám. Že je sestavuju, vydávám, překládám.
Poté mluvila ona o své rodině, o tom, kde kdo získal vzdělání a jak ho v Arménii uplatnil. Pak přinesla na tácku bruselské pralinky. "Víte, já jsem také diplomat, ale vždycky mě přitahovali lidé, kteří si dokázali udržet své zájmy. Když jste mluvila o vašich knihách, bylo to, jako bych je s vámi četla. Cena, kterou budete platit, pro mě není až tak důležitá. Pro svůj byt hledám někoho --- POZOR! teď přijde ruský výraz - iz intěligentnoj semji".
Konečně jsem se dostala k překladatelskému oříšku v nadpisu tohoto vyprávění!
Leckdo by to totiž přeložil jako "někoho z dobré rodiny" (v překladu tedy" materiálně zabezpečená rodina). Jenomže tento výraz má v ruské kultuře vlastní tradici, která se rozvinula především v dobách Sovětského svazu. Tehdy si hodně lidí díky poměrně rozšířenému materiálnímu nedostatku ve společnosti zakládalo na vzdělání a na získaných znalostech. V takové rodině žádného hosta nepřekvapí domácí pán s umaštěnými vlasy, který zpaměti cituje Rilke, Achmatovovou i Goethe. Při pokuřování cigaret v moskevských kuchyních se při rozhovoru o represích a lágrech v stalinské době tento termín často používá pro politické vězně. "Intěligentnaja semja" byla ve třicátých letech dostatečný důvod k tomu, aby pár jejich členů putovalo do gulagu – znalostmi, národností nebo vlivem se zideologizovanému státu stávali nebezpeční. "Iz intěligentnoj semji...", to je ten zvláštní výraz, který bych jako protřelý rusista přeložila spíše jako ze "vzdělané rodiny", ten zvláštní výraz, odkazující k mezigenerační vazbě otců, dětí, prarodičů, matek, odkazující k hodnotám, které tvoří rodinné pouto, soudržnost, rodinnou oddanost jeden druhému. Je to právě ten výraz, který za Svazu používali všichni disidenti, ale posledních dvacet let mizí jako hynoucí živočišný druh.
A nakonec, posuďte sami, překvapí vás, že v obýváku tohoto jerevanského bytu stojí černé naleštěné koncertní křídlo? Kdo z mých známých a přátel si na něm asi zahraje?
Jerevan, 18. 11. 2013