Radka Rubilina: Jídelníček, aneb setkání dvou muklů

Radka Bzonková - Jídelníček, 2010

Chtěla bych vám popsat jedno setkání dvou bývalých muklů: Semjona Vilenského - ten makal šest let v lágru v šachtě na Kolymně - nejsevernější a nejvzdálenější obyvatelné části Sovětského svazu. A pana Františka Zahrádky, který fáral 13 let v šachtě, v Jáchymově  v Československu.

Navštívili jsme spolu bývalý lágr u Příbrami, dnes cosi jako památník, v němž zbyly kulisy baráků, samotek, izolátorů a strážních věží.

 Semjon, ruský mukl, se Františka, českého mukla, mezi prvními otázkami zeptal, co v Československu vězni dostávali na jídlo. František tedy popsal jídelníček horníků v lágru u Jáchymovského dolu v roce 1952.
Muklové vstávali ve 4 hodiny ráno a před cestou do šachty na dvanáctihodinovou šichtu dostali hrnek kafe s bromem. Brom se do melty míchal pro zklidnění pohlavních pudů a agrese, tedy s cílem, aby stádo vězňů šlapalo svorně a bez cukání.
Na oběd je čekala řídká polívka. Ale dvakrát až třikrát do týdne dostali skutečné "jídlo", opravdový oběd: většinou to byly brambory s mrkví, anebo guláš s čímsi, co mělo simulovat pocit masa.
Na večeři fasovali 300 gramů chleba na osobu.
 

Nyní bych ráda položila otázku pro zamyšlení - když pana Zahrádku převezli po dvou letech samovazby pracovat na šachtu do lágru, vážil 45kg. V tomto stavu začal fárat.

Může mi někdo z vás říct, kde tělo bere sílu? Nemají pravdu nejrůznější astrální věštci, že pijeme energii z vesmíru? Já si totiž jinak neumím vysvětlit to, že pan Zahrádka přežil, seděl s náma u stolu, popíjel pivo s chutí a smál se každému vtipu tak, že se třásly na policích skleničky.

Fotogalerie z tohoto setkání je zde.