Radka Rubilina: Leonid Cypkin - Nalezen v překladu (recenze na novelu Leonida Cypkina Léto v Baden Badenu) Hospodářské noviny, 22. 10. 2015
Nebýt americké literární vědkyně Susan Sonntagové, která vyhrabala útlou knihu v londýnském antikvariátu, svět by se patrně nikdy nedozvěděl o mistrovské novele ruského spisovatele Leonida Cypkina Léto v Baden Badenu.
Leonid Cypkin (1926-1982) je jako autor naprosto neznámý. Narodil se v Minsku, pak žil v Moskvě, pracoval jako patolog. S literaturou ho pojily vyjížďky do Petrohradu, kde fotografoval v sedmdesátých letech místa z Dostojevského románů. Díky němu se nám například dochovala fotografie temného schodiště, po němž denně kráčel Raskolnikov ve slavném románu Zločin a trest do své podkrovní světnice. Jen pár let poté bylo toto schodiště spolu s celým domem strženo.
Cypkin si v šedesátých letech dvacátého století sice psal verše do šuplíku, ale brzy s tím přestal. Raději se věnoval disertační práci věnované zhoubnému bujení mozkových buněk, aby získal titul, lepší plat a aby tak mohl lépe zabezpečit svou tříčlennou rodinu. Jakmile v rodině pominuly největší existenční problémy, Cypkin se pustil do psaní povídek, koncem sedmdesátých let se pak rozhodl napsat jedinou delší novelu - Léto v Baden Badenu. Vznikala velmi těžce a složitě, autor donekonečna přepisoval každou větu. Pod rukama se mu přitom rodila velmi křehká miniatura románu s neobyčejně vzdušným a lehkým stylem.
Hlavní dějovou linku v něm tvoří cesta novomanželů Dostojevských do Baden Badenu v letech 1867 – 1881, kde budoucí slavný spisovatel, známý svou hráčskou vášní, prohraje všechen majetek. V této dějové lince se plně rozvíjí autorův mnohaletý zájem o psychologii: líčí Dostojevského závislost na gamblerství tak plasticky, že přímo před čtenářovýma očima pobíhá pološílený spisovatel z domu do herny, hoří mu oči a v ruce tiskne poslední tolar, přesvědčený, že tentokrát jistě vyhraje. Čtenář prožívá téměř nezprostředkovaně celou škálu pocitů člověka závislého na hře: od naděje a optimismu, soustředění a extáze k zoufalství, pokoření a výčitkám po odchodu domů.
Obraznost a filmovost textu dolaďuje propracovaný styl. Rychle vyprávěný děj se dle situace taví do meditativních souvětí, v nichž se procházejí Dostojevského hrdinové či sám autor textu v dospívání i dospělosti. Tak, jako mladý manželský pár Dostojevských „plave“ každou noc a propadá se do víru objetí a laskání, tak se i text zrychluje a zpomaluje, a doslova kopíruje jejich dech – věty klidně plynou, pak zas utíkají, souvětí přecházejí jedno do druhého.
Čtenář se v tomto rozkymáceném textu nepozorovaně přenáší z Dostojevského epochy devatenáctého století do Cypkinovy současnosti sedmdesátých let dvacátého století. Na jedné stránce se čtenář dozvídá neobyčejné podrobnosti o nátuře jak Dostojevského, tak třeba i disidentů dvacátého století Alexandra Solženicyna či Andreje Sacharova.
Další výraznou linkou tohoto románu je ženský pohled, „tak trochu z boku“ – jak Dostojevský své ženě často vyčítal. Anna Gavrilovna přihlíží Dostojevského životu v Německu, vždyť byli manželé jen krátce. Píše si zápisky, které byly vydány na počátku dvacátého století, a právě ony vytvořily základ Cypkinova Léta v Baden Badenu.
Anna zprvu Dostojevského přesvědčení o výhře v ruletě věří, ale spolu s tenčícími se finančními zásobami a zvyšujícími se scénami v rodinném životě získává na celou věc trochu jiný pohled. Z její touhy, že se budou v pěkných šatech procházet po korzu v Baden Badenu mezi Němci a Němkami, zbydou jen cáry. I přes toto rozčarování je však Cypkinova kniha neobyčejným vyprávěním o lásce, o lásce manželské, v níž na sebe dobrovolně bereme zodpovědnost za toho druhého a celý život pak zkoumáme, kolik jí ještě můžeme unést.
Když se americká literární vědkyně Susan Sonntagová začetla do anglického překladu Cypkinova vyprávění v jednom londýnském antikvariátu, o existenci autora či textu netušila zhola nic. Až později se zjistilo, že rukopis byl v osmdesátých letech tajně převezen do Ameriky, přeložen do angličtiny a upadl v zapomnění. Autor se překladu nedožil, zemřel v roce 1982 v Sovětském Svazu. Susan Sonntagová zajistila nové vydání Léta v Baden Badenu v roce 2003 a v recenzi pro New York Times napsala, že se jedná o „poslední klenot ruské literatury“. I český čtenář má v tomto směru velké štěstí. Tento kompozičně i stylově složitý text působí v českém překladu Jakuba Šedivého stejně lehce a vzdušně, jako jeho ruský originál.
Radka Rubilina, rusistka
toto je autorské verze recenze. Redakcí upravená verze byla opublikovaná v Hospodářských novinách 22. 10. 2015